Jdi na obsah Jdi na menu
 


Velké procento křesťanů nesnese hutný duchovní pokrm

6. 8. 2011

 

spici-mimino.jpgCírkevní organizace mají určitý vymezený okruh duchovních i světských záležitostí, kterými se mohou zabývat a o nichž mohou vyučovat své členy. Kázání a vyučování lidí v těchto organizacích má svá povolená témata. (O těchto okruzích pojednává samostatný článek.)

Křesťané, kteří jsou takto vyučováni, si ani neuvědomují, že se stále víceméně točí v kruhu a oklikou se vracejí tam, odkud začali – k samotným základním kamenům víry. Písmo nás učí, že nemáme zůstávat jen u těchto základů, ale máme směřovat k dospělosti a ve svém poznání růst. Žd 6,1-3 Proto nezůstávejme již u počátečního učení o Kristu, ale směřujme k dospělosti. Nevracejme se k základním článkům o pokání z mrtvých skutků, o víře v Boha, k učení o křtu a vzkládání rukou, o vzkříšení z mrtvých a o posledním soudu. Budeme moci jít dále, když to Bůh dovolí.

Obrovské procento křesťanů však nevidí, že jsou stále dokola syceni ve svých organizacích mlékem – tedy potravou pro duchovní nemluvňata, která se potřebují upevnit v základních bodech své víry. Tento proces může klidně trvat celý jejich život, aniž by cokoli zpozorovali. 

Je logické, že taková situace velice vyhovuje Satanovi. Není na tom nic divného, neboť mnoho sborů je přímo zakládáno satanisty jako rezervace pro křesťany, jiné sbory jsou satanisty napadeny, aniž by o tom měly potuchy, a často dokonce tyto osoby klidně dosadí do vlivných funkcí (kazatel, starší, pastor).

Překvapivě řadě křesťanů ani nepřipadá, že by měli usilovat jít někam dále. Zvykli si na pohodlnou konzumaci mléka a „hutný duchovní pokrm“ jim dělá problémy, protože jeho zpracování vyžaduje námahu a může bolet. Satan je naučil jako hutný pokrm chápat omezené vyučování církevních organizací, které se spokojí s neustálým omíláním základních kamenů víry v nekonečném množství variant a mutací. Bible je přece plná postav, o nichž se dají vytvářet kázání a výuka. Lze pořád dokola mluvit o tom, jak nás Bůh miluje a Ježíš se za nás obětoval. Křesťané v organizaci jsou spokojeni, radostně volají „amen“ a „haleluja“ a nikdo z nich se neptá, kam dále mají směřovat. Nikdo se neozve s tím, že tyto věci jsou pevně zakotveny v srdci každého Božího dítěte, které už aspoň trochu duchovně vyrostlo, a že je třeba poznávat více a hlouběji.

Většina členů církevních organizací je ukolébána ve svém pohodlí, krmena stále kojeneckou stravou, která se liší příchutěmi, ale ne strukturou a obsahem živin, a oklamána povzneseným pocitem, jak už všechno dobře znají.

Stačí si udělat malý test. Dokud se těmto lidem přednáší ony základy víry (např. že Bůh nás miluje, Ježíš za nás zemřel a byl vzkříšen, Duch svatý byl seslán o Letnicích, po obrácení je třeba přijmout křest...) jsou spokojení a mají pocit "ano, toto je křesťanské". Jakmile začnete mluvit o Satanových současných aktivitách a o tom, jak dalece jsou infiltrována i křesťanská společenství a jejich vyučování, nebo začnete hovořit o nadcházejícím teroru humanity a vládě Bezbožníka, uspaní křesťané se najednou cítí velmi nepříjemně a zdá se jim, že "tohle přece není žádné křesťanství, neměl/a bych se tím zabývat.." Místo mléka jim byl nabídnut hutný pokrm, který nesnesou.

V tomto pohodlí sice deklamují, že chtějí znát Boží vůli pro svůj život a svá rozhodnutí, ale nejsou ve skutečnosti ochotní vynaložit jakékoli úsilí a námahu, aby Boží vůli opravdu poznali. Stačí sledovat např. sociální sítě, které nabízejí laxním křesťanům aplikace, prohlašující, že skrze ně zaručeně hovoří Bůh. Ti pak radostně sdílejí, co jim údajně Bůh řekl. Je tak uchlácholeno špatné svědomí, že „bych se přece měl zajímat o to, jaká je Boží vůle“ a zároveň nijak není narušen komfort ospalého křesťanského života. Při studování takových aplikací zjistíme, že jednak opět omílají stále dokola ony základní kameny víry, např. že Bůh nás miluje, dále obsahují mnoho balastu typu „dovol, aby ti smích přinesl radost“, „budeš se cítil lépe, když si všimneš krásy života“ (takové hlášky jsou trošku podobné moudrům z deníčků děvčátek na prvním stupni základní školy) a mohou se do nich velice snadno zakomponovat i zcela klamné a lživé informace, založené na tělesnosti a slibující štěstí, sílu aj.

Polospící křesťané tyto ošidné nauky klidně zkonzumují a přijmou, protože je našli v aplikaci, skrze kterou „zaručeně mluví Bůh“. Přitom se ani nepozastaví nad naivností úvahy, že Boha je možné donutit, aby se vyjadřoval skrze aplikaci sociální sítě, kdykoli se někomu zamane.

Ani tyto aplikace, ani vyučování církevních organizací nepřipravují křesťany na nadcházející věci, neučí je rozsuzovat a zkoumat, neodkrývají současné Satanovy aktivity a pasti. Ve většině církevních organizací je dokonce členům zakazováno se určitými aspekty duchovního boje zabývat, nebo jsou jim nenápadně doporučovány "nezávadné" aktivity, ideálně neobsahující rozsuzování Satanových léček. Proto takto zpracované křesťany hutný duchovní pokrm odpuzuje a odmítají jej. Je přece mnohem pohodlnější stále setrvávat na základech víry. Stálé krmení „mlékem“ - tedy základy, způsobuje, že hutný pokrm je pro takové křesťany prostě a dobře nestravitelný a málokdo z nich má vůli překonat počáteční „nevolnost“.

Společným jmenovatelem většiny těchto lidí je lenost a pohodlnost, která jim brání zkoumat, rozsuzovat, usilovně pátrat po tom, co je Boží vůle a čemu je Bůh chce vyučovat. Je přece nesrovnatelně snazší rozplývat se, jak moc nás Bůh miluje, než na modlitbě bojovat, abychom porozuměli událostem okolo nás a Satanovým léčkám v moudrosti Ducha svatého a uměli je správně rozsoudit a poznat. Vůbec nejtěžší je pak cvičit své duchovní smysly v praxi. Pamatujme, že čím dále doba pokročí, tím obtížnější toto rozpoznávání bude a tím lépe se Satanovy nauky budou maskovat jako "láska, tolerance" a podobně. Židům 5,14 Hutný pokrm je pro vyspělé, pro ty, kdo mají cvičením své smysly vypěstovány tak, že rozeznají dobré od špatného. (český ekumenický překlad)

Židům 5, 13-14 Lebo každý, kto má účasť na mlieku, je nezkúsený v slove spravedlivosti, lebo je nedospelý. Ale dokonalých pokrmom je tvrdý pokrm, tých, ktorí pre zvyklosť majú vycvičené smyslové ústroje a tak spôsobné posúdiť, čo je dobré a čo zlé! (Roháček)

Rozsuzování je tvrdá práce a je třeba se v něm cvičit tak, abychom uměli rozpoznat, co je dobré a co zlé i tehdy, když se zlo vydává za dobro (což je častěji, než si někteří křesťané myslí.).

Navíc pro mnoho křesťanů je stále důležitější uznání a chvála od lidí. Satan se důsledně stará, aby odhalování jeho pastí nevzbuzovalo příznivé ohlasy, což je pro více a více křesťanů nepřekonatelná překážka. Vždyť chvála lidí tak příjemně lechtá. Výbornou a neprůstřelnou výmluvou se stává "Proč bych se měl zabývat Satanem, když můžu číst Bibli a hledět na Ježíše." Taková výmluva ovšem zcela opomíjí, že Písmo se Satanem zabývá a ani Ježíš o Satanu nemlčel a netvářil se, že není třeba se tímto padlým cherubem zabývat.

Je to docela prosté - pít mléko přece vyžaduje nesrovnatelně menší úsilí než se prokousat hutným pokrmem. Proto se řada křesťanů spokojí s menší námahou, která má ovšem za důsledek nedostatečný růst a postupné upadání do duchovní apatie. Z tohoto stavu pak hledají únik v různých adrenalinových akcích, aby sami sebe přinutili věřit lži, že toto je správný a dostatečný křesťanský život.

 

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA