Ježíš Kristus je kompetentní k vedení své Církve
Každý křesťan pokládá za normální a potřebné být členem nějakého společenství. Po svém obrácení zjišťuje potřebu setkávat se s ostatními křesťany a to je naprosto v pořádku. Skutečná Církev je tvořena lidmi následujícími Boha. Bůh své služebníky skrze dary svého Ducha vyzbrojí a připraví, aby mohli konat Jeho vůli a aby mohli fungovat jako zdravá Církev vybavená všim potřebným, jak o tom hovoří Písmo. Bible popisuje Církev jako živý organismus, ve kterém každá část vykonává správně svou funkci a celé tělo prospívá. Hlavou tohoto těla je Ježíš Kristus. Ti, kdo jsou součástí Církve, jsou tedy přímo zodpovědní Bohu z toho, jak žijí a jednají. Koloským 1,18 on jest hlavou těla – totiž církve. On je počátek, prvorozený z mrtvých – takže je to on, jenž má prvenství ve všem.
Dnešní společenství v drtivé většině fungují na odlišném principu. Jde zpravidla o složitě strukturované lidské organizace, ve kterých platí systém vzájemných závazků a podřízenosti, většinou pastorovi, staršovstvu, regionální nebo dokonce celostátní radě apod. Jinými slovy každý člen je za své jednání primárně zodpovědný dalším lidem ve sboru. Takový sbor funguje jako jednotka, která dělá plány (velmi často čistě z rozhodnutí lidí a nikoli na pokyn Boha) a požaduje výkonnost. Její členové se tomuto trendu musejí přizpůsobit. Funkce těla je tedy narušena - hlavou sboru je rada (staršovstvo apod.), zbytek sboru tvoří řadoví členové, kteří přijdou na shromáždění, zkonzumují, co je jim nabídnuto, případně převezmou úkoly vydané "hlavou". Za jejich splnění opět zodpovídají ne v prvé řadě Bohu, ale vedení sboru. Všimněme si ale v následujícím verši, že řízení církve (sboru) je rovnocenné se všemi ostatními funkcemi ve sboru, hlavou církve zůstává stále Ježíš Kristus. Nikde není uvedeno, že církev se musí podřizovat svému pastorovi či starším a teprve potom Ježíši. 1.Korintským 12,28 A v církvi ustanovil Bůh jedny za apoštoly, druhé za proroky, třetí za učitele; potom jsou mocné činy, pak dary uzdravování, služba potřebným, řízení církve, řeč ve vytržení. Problém nastane, když některý z členů je Bohem povolán jako prorok a dostane od Boha slovo, které nezapadá do konceptu sboru, jak jej připravilo vedení. Pokud se tento jedinec ozve s tím, že Bůh něco říká, je nutné to nejprve prokonzultovat s vedením a to pak rozhodne, zda se tímto slovem bude sbor řídit. Podobně jsou vedení sboru podřízeni i členové s jiným obdarováním, ať už jde o dar jazyků, výkladu nebo jakýkoli jiný dar Ducha svatého. Když tito členové manifestují svůj nesouhlas s takovým systémem, jsou zpravidla postaveni před volbu podřídit se organizaci, nebo ze sboru odejít. Ve sborech se tak stále více začíná upřednostňovat výkonnost organizace na úkor následování pravdy. Jestliže jsou lidé přinuceni primárně se podřídit organizaci, ztrácejí svou svobodu v Bohu a nemohou už vůči Němu jednat správně, protože Ježíš Kristus přestal být jejich hlavou. Mezi lidmi totiž více či méně vědomě převládá názor, že Bůh není dost schopný, aby mohl svou Církev vést, a musíme Mu podsouvat naše lidské organizace založené na principech světa. Vždyť radu (výkonný výbor, valné shromáždění) a řadové členy mají i organizace nevěřících lidí, např. občanská sdružení. Jejich fungování je velice podobné způsobu, jakým fungují mnohé dnešní křesťanské sbory. Písmo přitom jasně říká, že kde se dva nebo tři sejdou v Ježíšově jménu, tam je On sám uprostřed nich. Bůh ve svém slově nepožaduje, aby Jeho děti byly lapeny ve složitém systému lidmi vystavěné organizace, ale hodnota víry dnešních křesťanů je poměřována právě jménem církevní organizace, jejímiž členy jsou. Když se setkají dva křesťané, kteří se neznají, zpravidla jedna z prvních otázek je "Do kterého sboru (společenství, církve) patříš?". Když někdo odpoví, že není členem žádné lidské církevní organizace, okamžitě se stává podezřelým ze sektářství, odpadlictví apod., a jeho víra je najednou "divná". Tohle u nás není Abyste si ověřili, na jakém principu funguje váš sbor, zkuste si odpovědět na několik otázek: