Jdi na obsah Jdi na menu
 


díl 4.- Dveře a vcházení

18. 7. 2008

Dveře a vcházení

Co se ještě stane u těchto záhadných dvěří? Vysvobodí mě někdo? Jsem tu jak přikovaná.

Nejdříve dveře bez kliky. Pak ta krása za nimi. A nakonec já ve vší té špíně. Zdálo se mi, že nemohu dál a jsem na pokraji svých sil. Nevím, jak mohu žít s vědomím toho hřejivého světla za dveřmi a zároveň bez možnosti se tam dostat. Bezradně jsem vzhlédla ke dveřím, jako by to mělo být naposledy. Bylo mi smutno. Sedla jsem si na zem, objala rukama kolena a položila na ně hlavu. V duchu jsem řekla:" Prosím, chtěla bych čistě bílé šaty, abych mohla dovnitř. A chtěla bych najít aspoň malou škvírku, kterou bych se protáhla. Ale nezvládnu to, Bože, sama to nezvládnu...."

Pak jsem najednou pocítila svěží vánek. Zvedla jsem hlavu a vzhlédla ke dveřím. Byl v nich průchod, kterým se dalo projít! Žádná škvírka, dostatečně velký průchod! Byl přesně uprostřed a měl zvláštní tvar, tvar kříže. Nad ním byl nápis-Já jsem ta cesta. Ohromeně jsem seděla chvíli dál, ale pak jsem si pomalu klekla a zašeptala: "Díky za záchranu."

Aniž bych se ohlížela, vešla jsem. Pocítila jsem volnost, radost a čistotu. Podívala jsem se na sebe. Měla jsem tytéž šaty, nebyly nijak bílé, byly to šaty, ve kterých jsem vcházela do domu. Ale věděla jsem, že někde uvnitř jsem čistá. Chtělo se mi létat a zpívat. Rozhlédla jsem se. Vždyť stojím před domem, do kterého jsem dříve vešla! A všude je tolik lidí. Mají ustrašené, smutné i zlostné oči. A jejich srdce, do kterých smím nahlédnout, buší prázdnotou. Ale proč? Přece jsou tady dveře, kterými se dá vejít a dostat to, co do srdce patří-lásku. Musím jít a říct jim o tom!

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

dvere a vchazeni

(viera holubova, 9. 9. 2011 10:45)

pan jezis chce vejit do nasich srdcich ale musime mu dat cele svoje srdce , ne pulku ale cele aby mohl nas odevseho necisteho ocistit a byt tak jako je cisty nas pan jezis kristus , srdce je na prvnim miste a mit v srdci lasku bozi .