Bůh nemá vnoučata
Bůh nemá vnoučata
Občas se setkávám při rozhovorech s lidmi s otázkou, jestli jsem věřící "odmalička", nebo "odjakživa". Někdy tím tazatel prostě míní, zda jsem vyrůstala ve věřící rodině, ale jindy tato otázka zjišťuje, jestli jsem byla jako nemluvně pokřtěná.
Proto jsem musela nejdříve přemýšlet nad tím, co to vlastně znamená být křesťan a jak se jím člověk stává. Poměrně hodně rozšířený je názor, že křesťanem je každý, kdo je pokřtěn. Tedy jinými slovy, miminka, která farář v kostele pokropí vodou, jsou pro mnohé lidi křesťany. Jsem ale přesvědčená, že tak snadné to není. Uvědomme si, co by to znamenalo do důsledku. Že někdo další by třeba už před naším narozením rozhodl, že budeme křesťany a my bychom neměli žádnou možnost se k této volbě vyjádřit, žádnou svobodu toto odmítnout.
Když jsem hledala oporu v Novém Zákoně, našla jsem tam několik zajímavých míst, kde se hovoří o křtu a obrácení se k Bohu. Jednalo se o různé lidi, chudé i bohaté, vzdělané i prosté, Židy i pohany. Ale jedno měli tito lidé společné. Jejich křtu předcházelo vědomé obrácení se k Bohu, případně i celé roky bohabojného života. Nenašla jsem ani jediný příklad křtu nemluvněte, vždy byli křtěni lidé, kteří se jednoznačně rozhodli žít s Bohem a odhodit starý způsob života.
Skutky apoštolů 2,41 Ti, kteří přijali jeho slovo, byli pokřtěni a přidalo se k nim toho dne na tři tisíce lidí.
Skutky apoštolů 2,38 Petr jim odpověděl: „Obraťte se a každý z vás ať přijme křest ve jménu Ježíše Krista na odpuštění svých hříchů, a dostanete dar Ducha svatého.
Skutky apoštolů 8,12 Ale když uvěřili Filipově zvěsti o Božím království a o Ježíši Kristu, dávali se pokřtít muži i ženy.
Skutky 10,1-5 ;44-48: 1 V Cesareji žil nějaký muž jménem Kornélius, důstojník pluku, zvaného Italský. 2 Byl to člověk zbožný, s celou svou rodinou věřil v jediného Boha, byl velmi štědrý vůči židovskému lidu a pravidelně se modlil k Bohu. 3 Ten měl kolem třetí hodiny odpoledne vidění, v němž jasně spatřil Božího anděla, jak k němu vchází a volá na něj: „Kornélie!“ 4 Pohlédl na něj a pln bázně řekl: „Co si přeješ, Pane?“ Anděl odpověděl: „Bůh přijal tvé modlitby a almužny a pamatuje na tebe. 5 Vyprav hned posly do Joppe, ať sem přivedou Šimona, zvaného Petr........... .............44 Ještě když Petr mluvil, sestoupil Duch svatý na všechny, kteří tu řeč slyšeli. 45 Bratří židovského původu, kteří přišli s Petrem, žasli, že i pohanům byl dán dar Ducha svatého. 46 Vždyť je slyšeli mluvit ve vytržení mysli a velebit Boha. Tu Petr prohlásil: 47 „Kdo může zabránit, aby byli vodou pokřtěni ti, kteří přijali Ducha svatého jako my?“ 48 A dal pokyn, aby byli pokřtěni ve jméno Ježíše Krista. Potom jej pozvali, aby u nich zůstal několik dní.
Z těchto veršů jasně vyplývá, že křest je skutkem, který činíme v poslušnosti až po svém obrácení, ale samotným křtem se křesťany nestáváme. Proto nemůžu souhlasit s tím, že bezmocné nemluvně pokropené vodou je křesťanem. I kdyby jeho rodiče sami byli křesťany, tedy Božími dětmi, nemohou to předat svému dítěti prostřednictvím křtu, jejich dítě nemůže být Božím "vnoučetem". Bůh si přeje, aby k Němu každý z nás přišel sám za sebe, a žádný jiný způsob není možný. Setkala jsem se rovněž s názorem, že křest omývá dítě od "prvotního hříchu." Ani s tímto tvrzením nemohu souhlasit. Písmo jasně říká, že od hříchu jsme obmyti pouze krví Ježíše Krista, prolitou na kříži Golgoty. Obrácení je vědomý skutek, ne rituál nebo obřad. Netvrdím, že obrácení se je pouze výsadou dospělých, rozhodnutí následovat Boha může učinit i dítě. Ale nelze položit rovnítko mezi křest a obrácení se. Bez obrácení se k Bohu je křest pouhou koupelí ve vodě, není ničím víc než jen zbytečným gestem, které sice možná neuškodí, ale také nepřinese křtěnému žádný prospěch. Bůh má jenom děti, ne vnoučata.
Komentáře
Přehled komentářů
http://www.odkrytepravdy.cz/clanky/slovnik/katolicky-krest_-krest-nemluvnat
...lze stejně dobře vztáhnout i na křest nemluvňat v jakékoli jiné denominaci.
Máte pravdu ale...!
(Vlasta Šanteková, 18. 5. 2010 10:25)...určitě s Vším článkem souhlasím ale křest malých dětí uznávám.Hned při narození prosit o vedení Duchem sv.,je také velká odpovědnost rodičů za život dítěte...Rodiče přece slibují a tím jsou zahrnuti do této prosby o vedení Duchem sv.,při výchově své ratolesti,že dítě budou vychovávat ve víře....Později následuje první Večeře Páně,kde se dítě mnohé dozví...Ve věku nejdříve 12.let,následuje sv.biřmování,kde samo dítě uznává Pána Ježíš jako svého osobního Spasitele....Jistě,že bez tohoto postupu,sám křest dítěte,nemá sílu jej vést k Bohu.Ale naroubováno na strom jeho ratolestí určitě je...Bůh na své děti nikdy nezapomíná.Jako neustále volá k sobě každého člověka,tak i toto dítě,u kterého rodiče slib o vedení ku víře nedodrželi.Pokřtěné dítě,pak v dospělosti se může vždy ke svému křtu přihlásit dobrým vyznáním...Proto uznávám i křest malých dětí.Neodpírejme všechny možnosti pro všechny lidi,včetně dětí,jak je přivést k láskyplnému Otci...Amen(:-) Vlasta Šanteková,farářka CČSH v Olomouci
......
(Kate, 18. 5. 2010 11:49)