Pravda nepotřebuje zdůvěryhodňování
Podobenství z autobusové zastávky
Dva cestující se dívali do jízdního řádu dálkového autobusu. Jeden řekl: "Autobus jede v 10:30 a další pak v 11:15." Druhý cestující ale namítl: "Podívej se na ten jízdní řád, nikde tam není napsáno, kdo ho vytvořil, ani žádné další informace o tom člověku. Jak můžeme takový jízdní řád považovat za důvěryhodný, když o jeho autorovi nic nevíme? Mně se to celé nezdá, kdybych znal pisatele toho jízdního řádu osobně, určitě by to pro mě bylo věrohodnější."
Podobenství o obchodníkovi
Jeden obchodník měl plný sklad nepříliš kvalitního zboží, které potřeboval prodat. Aby lidi přesvědčil, že zboží je kvalitnější než ve skutečnosti bylo, zaplatil několika známým umělcům, aby toto zboží v médiích propagovali a říkali, že si ho oni sami koupili a jsou spokojení. Věděl, že pak zákazníci snáze uvěří tomu, že zboží má dobrou kvalitu, a koupí si ho.
Druhé podobenství celkem přesně vykresluje běžné jednání mnohých lidí v dnešní době, první se rozumně uvažujícímu člověku jeví absurdní. Pravda je totiž pravdou, a není zapotřebí ji činit důvěryhodnější, respektive to ani není možné. Jestliže je něco pravda, pak žádné další přídavné informace nemohou pravdu učinit "pravdivější", stejně jako popis složení atmosféry neudělá oblohu modřejší.
Jestliže někdo jedná tak, jako obchodník z výše popsaného podobenství, pak to dělá proto, že potřebuje učinit věrohodnější a uvěřitelnější nepravdivou a zavádějící informaci a sleduje tím svůj prospěch, nebo např. prospěch nadřízené osoby, firmy a podobně. Nejde mu o to, aby se lidé dozvěděli pravdu, ale potřebuje jako pravdu prezentovat to, co je ve skutečnosti lež.
Ti, kdo hlásají pravdu o Bohu, jsou často vyzýváni, aby uveřejnili podrobné informace o své osobě, údajně proto, aby se pravda o Bohu jevila "důvěryhodnější". Ve skutečnosti jde jen o to, aby se lidé mohli donekonečna zabývat osobou daného člověka a detaily jeho života a charakteru, ne obsahem sdělení. Pozornost je tak snadno rozptýlena a odvedena od hlavního k podružnému, což je přesně cílem Božího odpůrce Satana.
Matouš 13, 53-57 Když Ježíš dokončil tato podobenství, odebral se odtud. Přišel do svého domova a učil je v jejich synagóze, takže v úžasu říkali: „Odkud se u toho člověka vzala taková moudrost a mocné činy? Což to není syn tesaře? Což se jeho matka nejmenuje Maria a jeho bratři Jakub, Josef, Šimon a Juda? A nejsou všechny jeho sestry u nás? Odkud to tedy ten člověk všecko má?“ A byl jim kamenem úrazu.
Stejný princip, jaký lidé uplatnili u Ježíše, uplatňují i u Jeho služebníků. A stejně jako postoj Ježíšových odpůrců k Jeho učení byl "co nám tenhle chce povídat, když není vzdělaný ani znalec Písma a pochází z takovéhle rodiny", i u Ježíšových služebníků se po detailech o jejich životě ptají primárně ti, kdo nevyhledávají pravdu, ale pouze výmluvy, aby mohli sdělení Ježíšových věrných označit za nedůvěryhodné a měli tak sami před sebou nějaký důvod, proč Boží pravdu odmítají a uchylují se raději ke lžím.