Tříska a trám-bezpečné útočiště
Tříska a trám-bezpečné útočiště
Lukáš 6,41-42 Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra, ale trám ve svém vlastním oku nepozoruješ? Jak můžeš říci svému bratru: ‚Bratře, dovol, ať ti vyjmu třísku, kterou máš v oku,‘ a sám ve svém oku trám nevidíš? Pokrytče, nejprve vyjmi trám ze svého oka, a pak teprve prohlédneš, abys mohl vyjmout třísku z oka svého bratra.
Také přichází v úvahu varianta: Matouš 7,1 Nesuďte, abyste nebyli souzeni.
Zkuste bratra nebo sestru napomenout v případě, že se dopouštějí něčeho špatného, a máte skoro 100% jistotu, že jednu z výše uvedených citací (nebo nějakou hodně podobnou) uslyšíte. Podobenství o třísce a trámu slouží spolu s výrokem o nesouzení jako spolehlivý pancíř proti jakékoli kritice, káznění či napomínání. Napomínaný zpravidla okamžitě přejde do ofenzivy a vyjmenuje napomínajícímu, jaké hříchy a špatné postoje má on. Pokud se i napomínající začne zaštiťovat třískou, trámem a nesouzením, zvrtne se celý dialog ve vzájemné obviňování, často končící hádkou a pocity hořkosti a hněvu.
Znamená to tedy, že máme mlčet k jakékoli zlé věci jen proto, abychom náhodou "nesoudili"? Máme přijmout, když se bratr nebo sestra v Kristu ocitnou v hříchu a nenapomenout je, protože přece "jsme všichni hříšníci"?
Jak s touto otázkou jednala novozákonní církev, jaký byl její postoj ke vzájemnému napomínání? Při pozorném studiu například Pavlových listů s překvapením zjistíme, jak často sbory káral. A nevyhýbal se ani velmi ostrému tónu. V 1. listu Korintským například požaduje, aby byl ze společenství vyobcován člověk dopouštějící se smilstva: 1. Korintským 5,1-2 Proslýchá se dokonce, že je mezi vámi smilstvo, a to takové smilstvo, jaké se nenajde ani mezi pohany - někdo prý žije s manželkou vlastního otce! A vy jste ještě pyšní! Neměli byste raději truchlit a vyloučit toho, kdo to spáchal, ze svého středu?
Tvrdě kárá sbory ohledně řádu při Večeři Páně: 1.Korintským 11,20-22 To, co probíhá na vašich shromážděních, není žádná večeře Páně. Každý má k jídlu svou vlastní večeři, a pak někdo hladoví a jiný se opil. Copak nemůžete jíst a pít doma? To pohrdáte Boží církví natolik, že ponižujete ty, kdo nic nemají? Co na to mám říci? Mám vás pochválit? Za toto vás nechválím!
Napomíná sbor v Tesalonice, aby netrpěli zahálku u svých bratrů: 2. Tesalonickým 3,10-12 Když jsme ještě byli u vás, dali jsme vám přece toto pravidlo: Kdo nechce pracovat, ať nejí! Teď se ale doslýcháme, že někteří z vás žijí v zahálce; na práci nesáhnou, ale do všeho se pletou. Takovým přikazujeme a vyzýváme je v Pánu Ježíši Kristu, aby si vydělávali na živobytí řádnou prací.
Dokonce mluví o tom, že ti, kdo hřeší, mají být napomenuti veřejně: 1. Timoteovi 5,20 Ty, kteří hřeší, kárej přede všemi, aby i ostatní měli bázeň. Dovedete si představit tuto praxi v dnešních sborech? Zůstal by některý z takto napomenutých nadále členem sboru, nebo by prostě uraženě odešel tam, kde žádné pokárání nehrozí?
V Novém Zákoně najdeme mnoho míst, kde se hovoří o napomínání jako o normální součásti života církve. 2. Timoteovi 4,2 Hlásej Slovo, buď připraven vhod i nevhod, usvědčuj, napomínej, povzbuzuj a vyučuj s nejvyšší trpělivostí.
1. Tesalonickým 5,14 Vyzýváme vás, bratři, napomínejte neukázněné, těšte malomyslné, podporujte slabé a se všemi mějte trpělivost.
Koloským 3,16 Slovo Kristovo ať ve vás přebývá v hojnosti. Navzájem se ve vší moudrosti vyučujte a napomínejte.
Ale co tedy znamená obraz třísky a trámu? Tříska i trám jsou ze stejného materiálu-dřeva. Jestliže se někdo dopouští hříchu, např. krade, a začne napomínat pro stejný hřích bratra nebo sestru, pak přesně to je příklad pokrytectví, ke kterému odkazuje obraz třísky a trámu. Podobná je situace ohledně souzení, což výborně ilustruje tato pasáž: Římanům 2,21-22 Když poučuješ druhého, proč se nepoučíš sám? Kážeš: „Nekraď,“ a přitom sám kradeš? Říkáš: „Necizolož,“ a sám cizoložíš? Štítíš se model, a přitom pácháš svatokrádež?
Jestliže odsuzujeme někoho za hřích, který tolerujeme ve svém životě i my sami a nečiníme z něj pokání, soudíme tím vlastně zároveň i sami sebe.
Neznamená to ale, že musíme mlčet, když bratr nebo sestra mají ve svém životě hřích. Boží slovo jednoznačně vyžaduje, abychom se navzájem napomínali a upozorňovali, jestliže někdo jde ve svém životě víry špatným směrem. Cílem napomínání není člověka zostudit a srazit, ale pomoci mu dál následovat Boha a vrátit se na úzkou cestu, o které hovoří Písmo.
To, že mnozí reagují na napomenutí popuzeně, dosvědčuje narůstající pýchu na vlastní poznání a přesvědčení, že "Bůh je přece milosrdný a On mě pochopí." Písmo říká, že Bůh je milosrdný, ale není hlupák a nikdo se Mu nemůže vysmívat. Galatským 6,7 Neklamte se, Bohu se nikdo nebude posmívat. Co člověk zaseje, to také sklidí.
Bůh, kromě toho, že je laskavý a milosrdný, je také soudce a stravující oheň. Kazatel 3,17 Řekl jsem si v srdci: Spravedlivého i svévolníka bude soudit Bůh. Židům 12,29 Vždyť ‚náš Bůh je oheň stravující‘. Bůh není povinen jednat podle našeho přání a přizpůsobovat svůj Zákon našim choutkám.
Satan lidi učí, aby si vybudovali proti jakémukoli napomenutí zeď. Jejími cihlami jsou tvrzení: "Oni mě nechápou." "Soudíte mě." "Bůh je přece milosrdný." "Možná jsem v hříchu, ale ty zase děláš.....(doplňte libovolně), tak mě nemůžeš napomínat." "Jsi pyšný/á." "Nemáš v sobě lásku." "Bůh nechce, abych se trápil/a." "Nikomu není nic do toho, jak žiju." ...a mnohé další. Šikovně tak odvede pozornost od jádra problému, že by daná osoba měla činit pokání z hříchu, a celou záležitost změní v šermování slovíčky, během kterého v napomínaném člověku roste přesvědčení, že on je v právu a ostatní jsou zlí a špatní. Cíl této satanovy snahy je prostý a stále stejný-odvést člověka od Boha. Křesťan, který si vybuduje pancíř proti napomenutí, je totiž satanem mnohem snáze ovlivnitelný.
Můžeme se samozřejmě setkat s tím, že nás někdo "napomíná" jen proto, aby nás přiměl udělat to, co chce. Alkoholik, který chce peníze na další láhev, vás klidně napomene veršem: Matouš 5,42 Kdo tě prosí, tomu dej, a kdo si chce od tebe vypůjčit, od toho se neodvracej. Takové "napomínání" ovšem nesleduje náš prospěch, jde v podstatě o manipulaci. Není to napomínání nebo kárání v biblickém slova smyslu.
Ale pasáže hovořící o biblickém napomínání hovoří o zcela nezpochybnitelných hříších: smilstvu, opilství, zahálce, krádežích, modlářství. Není zde žádný prostor pro pochyby ani možnost uhýbat větami o nesouzení.
Biblické napomenutí nebo pokárání má být pro člověka pomocnou rukou, stupínkem, který mu pomůže vrátit se na správnou cestu k Bohu.
Samozřejmě nikomu není příjemné, když ho někdo pokárá nebo napomene. Ale jestliže je skutečnou prioritou následování Boha bez ohledu na to, co nás to stojí, i nepříjemné napomenutí vezmeme vážně a začneme svůj život před Bohem zpytovat a prověřovat. Pak nás Bůh může i skrze to, co se nám nelíbí a není nám příjemné, budovat a vést.