Lukášovo svědectví
Má klikatá cesta k Bohu.
Ahoj, jmenuji se Lukáš a chtěl bych se s Vámi podělit o svoje svědectví.
Je mi 27 let a uvěřil jsem teprve nedávno, přesně 5.12.2008
Bylo to pro mne něco nepopsatelného a úžasně osvobozujícího.
Abych Vám přiblížil svůj příběh, začnu pěkně od začátku.
Narodil jsem se do rodiny, kde ani jeden z rodičů nebyl věřící.
Manželství mých rodičů nevydrželo dlouho a zhruba v mých dvou letech od nás otec odešel.
Během v podstatě krátké doby jsem získal nevlastního otce, který mi je dodnes milujícím tátou.
Kolem 11 roku přišla smutná zpráva o smrti mého vlastního otce.
Tenkrát jsem to ani moc neprožíval, protože jsem svého tátu téměř neznal.
Do jisté doby jsem se o smrt mého táty nijak výrazně nezajímal, až do té doby než jsem si šel pro OP, a zjistil jsem na úmrtním listu, že se otec oběsil.
Teprve v tom období jsem se začal více zajímat o minulost mých rodičů a snažil se zjistit, proč se to stalo.
Nikdy jsem nedostával jasné a srozumitelné odpovědi.
V témže období jsem náhodou narazil na člověka, který se zabýval okultismem.
Velmi rád mě do těchto tajů zasvětil a mně se to natolik zalíbilo, že jsem v tom pokračoval ochotně dál.
Tohle zapálení mi vydrželo několik dlouhých let, kdy můj život závisel na okultních praktikách.
Zvlášť potom na vyvolávání duchů a manipulacích s lidmi.
Zhruba v 18 -ti letech jsem se začal výrazně měnit a to k nepochopení a lítosti mých rodičů a blízkých.
To v krátké době vyústilo až tak daleko, že jsem začal mít potíže s alkoholem, penězi, a lidmi v mém okolí.
Vše jsem se snažil vždy zahladit pomocí věčných lží, arogance a obviňováním druhých lidí.
V tomto období při mně stál jediný skutečný přítel, který se snažil mě dostat co nejdále od situací, které jsem zrovna prožíval.
Bohužel ani to nevydrželo dlouho a nebylo pro mne takovou motivací, abych si nezadělával stále na další a další průšvihy.
Vlastně se mu povedla jedna věc, přivedl mne na myšlenku najít si přítelkyni a začít s ní nový život.
Přítelkyni jsem skutečně našel a zamiloval se, ale bohužel vztah byl založen na neustálých lžích.
Přítelkyně se v té době věnovala věštění a slušně se jím živila, měla dobré jméno u svých klientů a já nechtěl zůstat pozadu.
Snažil jsem se jí zalíbit natolik, že jsem se uchyloval k neustálým lžím, a to jen proto, abych ji získal a mohl s ní být.
Neustále mi však bylo odpouštěno a dávány nové šance, kterých jsem v té době skutečně jen využíval.
Dokonce jsem si začal myslet, že je pravda na mé straně a že na mě ostatní hledají jen chyby.
Stal se ze mě notorický lhář, který dokonce už věřil i svým vlastním lžím.
Ubližoval jsem lidem kolem sebe.
Přítelkyni, její rodině, svým rodičům a blízkým.
Nepomáhaly prosby, nadávky, výhružky, nářky ani pláč.
Nemilosrdně jsem si šel svou vlastní cestou, bez ohledu na to jak tím ostatní zraňuju a ubližuju jim.
Došlo to až tak daleko, že jsem začal utíkat z domova, od přítelkyně a své (již brzy) vyženěné dcery.
Útěchu jsem hledal v alkoholu a později také v automatech.
A protože jsem na tom nebyl dobře s penězi, neštítil jsem se ničeho a začal přítelkyni dokonce okrádat o peníze, v touze dostat se k alkoholu a hracím bednám.
Byl jsem skutečným a živým Satanovým nástrojem a páchal zlo, kde se dalo.
Útěchou mi byly slzy druhých, v takových okamžicích jsem se cítil mocně.
Káťa(přítelkyně), která ze mě byla nešťastná a díky mně zadlužená, mi jednou navrhla, že bychom mohli zajít třeba někdy na křesťanské shromáždění.
V té době jsem si klepal na čelo s tím, jestli je v pořádku.
Já jsem přeci žádného Boha nepotřeboval, žil jsem v iluzích, že si vše zvládnu sám.
Obklopoval jsem se lidmi, kteří mne jen táhli dolů a stahovali z posledních peněz, které jsem si napůjčoval.
Odrazovali mne od vztahu s Káťou a lákali mě od ní stále dál.
Byl jsem jako dítě, které jde tam, kde mu dají něco lepšího než má doma.
Šlo to se mnou z kopce víc a víc.
Dospělo to tak daleko, že jsem prohrál posledních 500 kč.
V tu chvíli jsem si uvědomil, že na tenhle boj sám nestačím a začal jsem prosit Boha se slovy:
„Bože, jestli skutečně jsi- tak mi dej sílu k tomu, abych svou situaci, ve které jsem se ocitl, vyřešil“.
Rozbrečel jsem se jako malý kluk, a v ten samý okamžik jsem dostal odvahu a rozjel se směrem domů, kde na mě již čekala Káťa, která mi v ten okamžik již snad po sté odpustila.
Během našeho rozhovoru jsem pocítil touhu zajít na nedělní shromáždění, které mi bylo v dřívější době již tolikrát nabízeno.
Dva dny na to jsme skutečně na shromáždění zašli a tam ke mně poprvé promluvil Bůh.
Nedokážu popsat své pocity.
Zpočátku jsem si říkal: ,,Co je tohle za blázny, kteří si nechávají vymývat mozek Bohem a ještě tomu skutečně věří?“.
Přesto jsem po shromku požádal Káju(budoucí švagr), zda by se nemohl stavit a pomodlit se za mě.
Kája souhlasil, prožil jsem po jeho boku odpoledne plné Boží přítomnosti a slz dojetí.
Cítil jsem se svobodně.
Kája na to odpověděl jedinou větou, kterou si pamatuji dosud, a to“ A tohle dělá Bůh!“
Tohle byl ten rozhodující okamžik v mém životě, kdy jsem se plně rozhodl přijmout Pána Ježíše do svého života.
Byl jsem naplněn radostí a štěstím a nyní jsem se cítil skutečně svobodně.
Ještě jednou jsem však klopýtl, avšak jsem se z této chyby natolik ponaučil, že se snažím spoléhat výhradně na Pána Ježíše Krista.
Pán mě vysvobodil ze závislostí na alkoholu, automatech, kouření, ale především ze závislosti na penězích a mém notorickém lhaní.
Má radost byla o to větší, když v téměř stejném čase uvěřila i má přítelkyně, která mi zanedlouho bude ženou.
I za tohle vděčím Bohu.
Nikdy nebudu mít dost slov, abych vyjádřil svou vděčnost nad svým uzdravením, které má na svědomí Bůh.
Můj život je nyní plný Božího pokoje a radosti.A to i v případech, kdy jsou na mne vyvíjeny tlaky zvenčí a duchovní boje.
Vím, že Pán je se mnou a že se na Něj mohu kdykoli spolehnout.
Jsem šťastný za to, že v Něm můžu mít tenhle nový-věčný život.
Amen.
Lukáš H.
Komentáře
Přehled komentářů
Ahoj Lukáši,
doufám, že i dnes jsi stále tak zapálen žít s Bohem. Je skvělé pozorvovat jak Bůh zkrze špatné věci dokáže člověka přitáhnout k sobě. :) Díky za tvé svědectví a za to, že se rád o něj podělíš s ostatními. :)
Pán ti žehnej na tvé cestě za ním. :)
Má spása a sláva je v Bohu.
(Katka, 16. 6. 2009 22:27)
Tak tomuhle bráškovi fandím z celého srdce. Není lehké se dostat ze zajetí satana, a taky potom je těžké stát pevně a vytrvat. Drž se,Lukáši, a Pán ať je vždycky tvojí oporou a útočištěm. Přidám krásné veršování jedné sestřičky:"Připoutal sis mě provazy pevnými, jež žádná mocnost nepřeruší. Kdyby snad nepřátelé s vojsky mnohými vytáhli proti mojí duši, uteču k tobě. Pod Tvou ochranou jsem v bezpečí i v těžké době. Útoky zlé pak přestanou. Tvá krev je mojí záchranou."
:)
(Adam N., 11. 9. 2011 22:15)